Děda staví krmítko

Nedělní ráno u babičky a dědy voní po kakau a babiččině vynikajícím štrúdlu. To se Kubovi i rodičům hned lépe vstává. Malá Monika ještě štrúdl nejí.

"Babičko, dej mi dva kousky!" volal Kuba už ode dveří, ještě se ani neusadil ke stolu.

"Neboj, mám dost pro všechny..." babička se vlídně usmála a přikryla čistými utěrkami zbylé tři šišky štrúdlu. "Kde máš rodiče s Moničkou?"

"Přijdou za chvíli, ségra má plnou plínu..." vysvětloval Kuba a rukou si významně ucpal nos. Babička chápavě přikývla.

"Babi, kde je děda?" Vnouček si najednou všimnul, že děda nesedí ve svém křesle. A to je divné. Děda ráno VŽDYCKY sedí ve svém křesle.

"Podívej se z okna a uvidíš. Připravuje pro tebe překvapení," Kuba vyskočil od stolu a hrnul se k oknu. Namáčkl svůj malý pihatý nosík na sklo a vyhlížel dědu. Támhle je! Děda stál pod stromem, na zemi ležela hromádka prkýnek, v ruce svíral kladivo a hřebíčky si vyndával z kapsy u kabátu. Kuba dědu pozorně sledoval, že si ani nevšiml, že do kuchyně přišli jeho rodiče s čistě přebalenou Moničkou.

"Babi, děda staví krmítko!" zajásal Kuba, hbitě seskočil z lavice pod oknem a hrnul se ke dveřím.

"Kampak, mladý pane?" tatínek zahnal Kubu zpět do kuchyně. "Vždyť jsi ještě v pyžamu..." Kuba si plácl dlaní do čela a chvátal zpátky nahoru.

Převlečený byl cobydup. Za chvilku už dědovi asistoval. Podával mu prkýnka, přidržoval kladívko... A občas se mu pletl pod nohy.

"Dědo, co tam ptáčkům nasypeme za dobroty?" vyzvídal Kuba, zatímco děda přitloukal stříšku. "Drobečky od štrúdlu?"

"Kdepak, ptáčci mají raději semínka. Nasypeme jim tam slunečnicová semínka a drcené vlašské ořechy. Na tom si pochutnají mnohem. Drobečky od pečiva by jim mohly ublížit." Kuba vyděšeně vytřeštil oči.

"Drobečky jim tam NIKDY nedáme!" slíbil. Dodneška si myslel, že ptáčci mají drobečky rádi. Vždyť se o tom učil ve školce písničku... Ale radši poslechne dědečka. Děda vyndal z druhé kapsy sáček s lojovým špalkem, který zdobily slunečnicová semínka a drcené vlašské ořechy.

Zrovna, když chtěl dědovi povědět o té písničce, kde ptáčci ťukají na okénko a žadoní o drobky, chytil ho děda za rameno. Dal si prst přes pusu a naznačil mu, aby byl ticho jako myška. Ke krmítku právě přilétl první ptáček. Kuba si ho důkladně prohlížel, všímal si jeho zbarvení a tvaru zobáku.

"Dědo, je to sýkorka koňadra?" napůl hádal. Dědeček potěšeně přikývl, chytil vnoučka za ruku a společně se vydali zpět domů. Oběma už se sbíhaly sliny na babiččin štrúdl.

-KONEC-

Porozumění textu:

Je to pravda, nebo ne? Jak to bylo správně?

• Kuba měl dnes ke snídani palačinky s jahodovou marmeládou.

• Tatínek s dědečkem postavili pro Kubu na zahradě krmítko.

• Do krmítka se nesmějí dávat drobečky od pečiva.

• Monička měla ráno v plíně bobek. Maminka s tatínkem ji přebalili.

• Ke krmítku přiletěla jako první sýkorka parukářka.