Děda včelařem

"Ahoj dědo!" volal Jakub už od vrátek zahrady a mával dědečkovi na pozdrav.

"Koho pak to tu máme?" usmál se děda a rukou rozcuchal vnoučkovi už tak rozvrkočené vlasy. "Jdeš se podívat do mého včelího království?"

"Jóóó!" Kuba nadšeně zavýskal. Děda vzal chlapce za ruku a společně přešli na druhý konec zahrady, kde u plotu stály tři dřevěné úly. Jeden zelený, jeden žlutý a jeden červený. "Dědo, ty tu máš včelí semafor!" Kubovi málokdy něco uniklo.

"Vidíš, jak včelky pilně poletují? Jakmile se ohlásí jaro a začnou kvést květiny, včelky mají plno práce, aby to všechno stihly..." vyprávěl děda a soustředěně pozoroval včelí počínání.

"Dědo, a jak se vlastně včela narodí?" zajímal se Kuba.

"Z vajíčka..." a než to stihl doříct, Kuba mu skočil nedočkavě do řeči. "Jako slepice? A je to vajíčko větší, nebo menší než slepičí?" chrlil jednu otázku za druhou.

"Včelí královna snáší malá vajíčka do komůrek v plástvích, tam vajíčka pár dní odpočívají a pak se z nich vylíhnou drobné larvičky..."

"Jak vypadá ta harfička?"

"Správně se říká larvička... No, vypadá jako malý červík..."

"A jak se z toho ošklivého červa stane hezká včelička?"

"Larva leží na dně své komůrky, kde se o ní starají včelí dělnice. Krmí ji mateří kašičkou. Když je larva dostatečně velká, dělnice ji přestanou krmit a v komůrce ji uzavřou..."

"Ta larva dostane zaracha?" vykulil Jakub překvapeně oči.

"Kdepak! Jen jí zavřou dveře, aby se mohla zakuklit a odpočívat... A za deset dní se z kukly vylíhne včela, jakou znáš ty."

"Taková, dědo?" zavolal Kuba a prstem ukazoval na pampelišku, kam právě usedla jedna pruhovaná včela medonosná. Děda uznale přikývl.

"Ale teď už pojď, Kubíčku, půjdeme za babičkou, ať na nás nečeká s obědem..."

-KONEC-

Porozumění textu:

Je to pravda, nebo ne? Jak to bylo správně?

• Kuba našel dědu u stáje, kde pečoval o koně.
  
• Včela se líhne z vajíčka.
• Z včelích vajíček se vylíhnou harfičky.
• Vajíčka do pláství snáší včelí dělnice.